10.říjen 2011 18:41
Film, komiks nebo něco mezi? Někteří recenzenti hodnotí debut režiséra Tomáše Luňáka jako nejvýznamnější počin českého zábavního průmyslu od uvedení celosvětově úspěšné počítačové hry Mafia. Film Alois Nebel má za sebou úspěšnou premiéru na benátském festivalu a vidět ho mohli dokonce i diváci v kanadském Torontu. České první promítání si odbyl zcela netradičně v kině Pohoda ve městě Jeseník, kde se také z velké části natáčel. Distribuční společnost uspořádala soutěž pro diváky o výběr místa premiéry, kterou vyhrál právě Jeseník. Do standardní české distribuce byl film nasazen na přelomu září a října. Kromě režiséra se na filmu podíleli i spisovatel Jaroslav Rudiš, kreslíř Jaromír 99, kteří stojí za knižní komiksovou předlohou, přičemž hlavní postavu ztvárnil Miroslav Krobot.
Samotný název filmu má své kouzlo. Podle Jaroslava Rudiše slovo Nebel znamená mlhu, ale lze jej číst také obráceně, pozpátku tedy Leben – česky život. „A o životě, který se nám občas ztrácí v mlze je i tento příběh,“ říká Rudiš. Samotné upoutávky na film nenechají nikoho na pochybách, že se nejedná o žádné tuctové dílko. Právě naopak. Film využívá rotoskopické technologie, která dotvářela skvělé animace. Vizuální styl filmu své komiksové předloze odpovídá téměř ve všem. Postavy jsou živé, jedinečné a na první pohled jako by přeskočily z komiksových polí. Jejich vykreslení je díky použité technologii věrohodné a uvěřitelné. Černobílý obraz uhodí diváka do očí hned při prvním záběru a nutí ho přemýšlet, zda se jedná opravdu o tak vydařenou animaci nebo něco jiného. Přitom jde o velmi náročný proces, kdy rukama animátorů musí projít každé filmové okénko. Rozpočet filmu se podle tvůrců blížil 80 miliónům korun. Režisér Tomáš Luňák nejdříve točil film klasickým způsobem, tj. s živými herci, kteří již měli na sobě vyznačeny charakteristické rysy a zvýrazněny vrásky. Až poté animátoři vše rozkreslili a zanimovali.
Westernově laděný děj s motivem pomsty a jasně rozdělenými a čitelnými postavami, se odehrává těsně před a po listopadu 1989. Z velké části se odehrává na jednom zapadlém nádražíčku právě v Jeseníkách, kde hlavní hrdina, kterého představuje Miroslav Krobot, vyrostl a stal se zaměstnancem drah. Zažil a viděl toho hodně. Spolu s dějinami se stal pozorovatelem druhé světové války, odsunu německého obyvatelstva, příchodu sovětských vojsk, politických změn, chování lidí a nakonec i revoluce a tzv. svobody. Aloisi Nebelovi je zhruba padesát a žije v uzavřeném vlastním světě, ve kterém vyznává pravidelnost, rytmus železničních pražců a jednoduchost jízdních řádů. Ty dávají ostatně řád i jeho životu. Právě do revolučního roku je zasazen děj filmu. Zatímco někdo se danou situaci snaží maximálně využít, jiný tápe a hledá nový vnitřní postoj. Málomluvnost, náznaky a pomalý děj vykreslují atmosféru osudovosti. Výborně ji dotváří i hudební doprovod kapel spojených s Jaroslavem Švejdíkem (Jaromír 99) a výběr dvou písní. První od Václava Neckáře s názvem Půlnoční a druhá je novinka od Marie Rottrové.
Scénárista Jaroslav Rudiš hlavní postavu dokonce přizpůsoboval oproti původnímu komiksu přímo povaze Miroslava Krobota, který hraje Nebela tak, že si lze těžko na jeho místě představit někoho jiného. Správně zvolené herecké obsazení pokračuje – Karel Roden v roli Nemluvného nebo Alois Švehlík, který žije pevně zakotven v časech, které se v roce 1989 stávaly minulostí. Záporná postava v podání Leoše Nohy ztělesňující lidskou špatnost a špínu je také výtečně zahraná.
Rudiš i Jaromír jsou etablovaní autoři a snad nikdo nečekal něco průměrného. Podle některých kritiků je Alois Nebel jednoduše velké evropské artové drama podané skvělou komiksovou formou. Rozhodně se jedná o výjimečnou podívanou, na kterou stojí za to jít do kina.
Autor: Helena Koutková
