22.srpen 2011 15:54
Alšova galerie v Hluboké nad Vltavou přichystala pro letošní podzim jedinečnou výstavu. Jedná se o průlomovou celoživotní retrospektivu díla akademického malíře Miloslava Troupa (1917 – 1993). Česká veřejnost zná snad jeho knižní ilustrace, kterým se věnoval po svém návratu z Francie. Miloslav Troup se totiž dokázal velmi obratně a osobitě vcítit do širokého spektra žánrů a témat. Ilustrace byly také v očích minulého režimu poměrně neškodné a tolik nevadily. Nevadily tak jako volná autorská tvorba, která díky emigraci jeho sourozenců a příslušnosti k tzv. Pařížské škole, putovala celá do „šuplíku“.
Ostatně emigrace a zároveň stesk po rodné zemi je u Miloslava Troupa zásadní. Jeho malířství je ovlivněno poválečným několikaletým pobytem v Paříži, přátelstvím s G. Braquem a dalšími tehdy soudobými umělci. Samotný odchod do Francie nebyl nikterak spontánní či ukvapenou záležitostí. „Když v roce 1945 končil studium na Umělecko průmyslové škole v Praze, v ateliéru profesora Jaroslava Bendy, měl již za sebou i studium na Státní grafické škole a první kroky na poli knižní ilustrace. Jeho odchod měl reálný podklad, obdržel totiž stipendium od francouzské vlády“, říká historik umění Vlastimil Tětiva. V Paříži nejprve studoval na École des Beaux Arts a École des Arts u profesorů Maurice Brianchona a Francoise Desnoyera. „Ateliér si zařídil v Ivry, na okraji Paříže, z bývalého kupeckého krámu,“ dodává Tětiva. „Byla to jedinečná a nezapomenutelná škola: logika a řád francouzského umění rezonovaly bohaté prožitky přírody a architektury od antiky přes středověk k XIX. a XX. století. Zejména mezi obyčejnými lidmi Paříže či sedláky a vinaři na venkově bylo mladému malíři z Čech dobře, zůstal tu až do roku 1950,“ vysvětluje profesor Jiří Kotalík. Troupův francouzský pobyt lze považovat za zásadní pro jeho další budoucí tvorbu. Až zarážející je v tomto paralela s Picassem. Troup nepodlehl nejrůznějším uměleckým tendencím, s nimiž přišel do styku, ale zůstal sám sebou.
Pierre Descargues, historik umění, se kterým se autor seznámil za svého francouzského pobytu, a který si jej nesmírně vážil (jako umělce i jako člověka), o něm v roce 1957 mimo jiné napsal: „Miloslava Troupa jsem poznal po válce v Paříži, maloval barevnými vosky a tyto malby mi odhalily úplně nový svět. Při pohledu na ně se mě zmocňoval pocit, že vstupuji do krajů, kde v oslnivých barvách a tazích, místy drsných a ostrých, ožívá síla středověkých dřevorytců a není pouhou historickou vzpomínkou, nýbrž charakteristikou své doby. Hledal jsem v umění a v literatuře obdobu tohoto moderního znovuzrození, ale nenašel jsem nic, co by se mu vyrovnalo silou oproštěnosti a obrazotvornosti, o níž jsem se domníval, že už zanikla.“
Nezvyklý je i autorův návrat z Francie do tehdy již komunistického Československa. V době, kdy jiní emigrovali, Troup se vracel. Až do Francie, kde byl legálně v rámci studijního pobytu, mu přišel povolávací rozkaz. Nicméně to nebyl asi ten pravý důvod jeho návratu. Můžeme se pouze domnívat, co ho přimělo se vrátit. Zda to byl stesk po domově, nebo něco jiného. Osudové setkání zažil Miloslav Troup v Německu, kde se potkal se svými sourozenci, kteří již emigrovali. Bratři se ho marně celou cestu přes Německo snažili přesvědčit, aby nepřekračoval železnou oponu.
Potomci Miloslava Troupa založili společnost Troup 2017, jejímž hlavní cílem je aktivně podporovat autorův odkaz a seznamovat s jeho dílem širokou veřejnost. V roce 2017, kdy by autor oslavil 100leté jubileum, chtějí uspořádat sérii výstav celosvětového významu. Smyslem hlubocké výstavy je upoutat pozornost k Troupovu uměleckému odkazu a poukázat na to, že výraznější pozornosti zatím unikalo dílo, jehož význam jednoznačně přesahuje rámec českých domácích poměrů. Dílo, jehož nadčasovost je stále zřetelnější.
Autor: Helena Koutková
