10.duben 2012 10:27
Vracet se po náročném pracovním dni do útulného a čistého domova je doslova balzámem pro duši. Ovšem, i když se budeme snažit udržovat domácnost v čistotě a třeba i dvakrát týdně nám dokonale vygruntuje paní na úklid, prach je ukážka všudypřítomný a vyžaduje si úklid výrazně častější. Především tam, kde je v domácnosti někdo alergický na prach, se proto stává neocenitelným pomocníkem robotický vysavač. Robotické vysavače nejsou pravda na trhu zářivou novinkou, ale jejich nabídka se neustále rozšiřuje a vybrat ten správný je relativně obtížné.
Většina těchto pomocníků se dnes již vyznačuje příjemným designem, který celkový dojem interiéru nikterak nenaruší. Tak zvané dokovací stanice jsou nenápadné a slouží k tomu, aby se do nich přístroj po vykonané práci sám uložil. Asi nejdůležitějším kritériem při výběru robotnického vysavače, je vedle designu kvalita úklidu. Ta závisí především na míře pokrytí celé uklízené plochy a schopnosti sesbírat nečistoty.
Protože mají tyto vysavače menší sací výkon, než vysavače klasické, je opravdu dobré dát přednost vysavači s rotujícím kartáčem (hlavní kartáč, „bristle brush“ apod.), který nečistoty doslova vykartáčuje do sacího otvoru. Vysavače, které tento kartáč nemají, se nehodí na čištění koberců a mohou jen do určité míry vysávat pevné podlahy.
Vzhledem ke svému tvaru, mají vysavače jen omezenou schopnost dostat se do rohů místností. Tato situace je řešena pomocí postranních rotujících kartáčů, které nečistoty nametají do dosahu hlavního kartáče. Silně se tím zvýší účinnost vysávání.
Velmi důležité je také nastavení délky vlasu kartáče, rychlosti otáčení a možnosti pohybu hlavního kartáče spolu s výškou podkladu. Inteligentní robotické vysavače používají také rozvinutý systém detekce nečistot. Jakmile jsou vysáty nečistoty, zaznamená je zabudovaný senzor za hlavním kartáčem a robotický vysavač se na dané místo soustředí ve zvýšené míře, než opět pokračuje v práci.
Při výběru je potřeba myslet také na to, že ve většině případů není žádoucí pohyb robotického vysavače po celé ploše. Z těchto důvodů existuje několik možností omezení volného pohybu vysavače po bytě. Naprostá většina robotických vysavačů je totiž vybavena senzory proti pádu, které jsou na spodní straně robota. Jedná se o klasické IR senzory, jejichž účinnost se liší většinou pouze podle jejich umístění. Některé vysavače mají jen 2 senzory umístěné většinou v přední části, může tak za určitých podmínek hrozit „sklouznutí“ hnacím kolem. Nejmodernější vysavače jsou vybaveny většinou 4 senzory, takže jsou chráněny i z boku. Ochrana při jízdě zpět je řešena většinou couváním po trajektorii příjezdu. Princip fungování těchto senzorů ztěžuje ale na druhou stranu bezvadné fungování robotického vysavače na černých površích, skleněných podlahách a jiných „exotických“ površích.
Většina novějších modelů robotických vysavačů již disponuje některou z forem zabránění vjezdu vysavače do nežádoucí zóny.
Možné řešení představují speciální magnetické proužky, které se rozmístí jako hranice povoleného prostoru. Čidla automatického vysavače tyto proužky zaregistrují a nepustí vysavač dál. Nevýhodou však je, že pokud bychom chtěli vysavač vpustit za tyto proužky, musíme jej přenést. Efektivnější se proto jeví metoda využití paprskového omezení pohybu, tzv. virtuálních zdí. Malé zařízení vysílá paprsek, který vysavač zaregistruje a nepřejede. Kvůli úspoře energií někteří výrobci přistoupili k využití tzv. automatických virtuálních zdí, tedy zařízení, které se aktivuje a deaktivuje v závislosti na přítomnosti robotického vysavače a šetří tak akumulátory. Zatím nejpokročilejší metodou je využití virtuálních majáků (Virtual Lighthouse), které fungují jako virtuální zdi mezi dveřmi, ale po nějaké době se automaticky deaktivují a pustí vysavač do další místnosti. Čas úklidu se tímto způsobem může efektivně rozmístit mezi jednotlivé části bytu.
Autor: Helena Koutková
