Jak začít s golfem

A vlastně proč? Protože je to jeden z nejstarších sportů, jeden z nejrozšířenějších sportů, jeden z nejzdravějších sportů na světě. Je to jediný sport pro tělo i pro duši. Prospívá svalům i mozku. Je kultivovaný, krásný a elegantní. Je plný napětí a překvapení. Je pro každého, kdo je připraven jej hrát. Je to golf!

Chcete hrát

Je to snadné, golf je opravdu jednoduchá hra. V principu. Vezmete golfový míček, postavíte se na začátek golfového hřiště, mávnete holí a míček letí a letí a letí. Všichni tleskají, slunce svítí, tráva je zelená, nebe je modré. Potom ještě jednou mávnete holí a strefíte se míčkem na green a pak míček šoupnete do jamky. A tak to zopakujete ještě několikrát. Po skončení hry sečtete rány, a čím míň jich bylo, tím líp. To je golf. Snadno pochopitelné, příjemné povyražení v přírodě, které nevyžaduje vrcholnou fyzickou formu, nezáleží na tom, kolik je vám let, jaké jste barvy pleti, náboženského či politického vyznání. Mimořádně vhodný je golf také pro rodiny s dětmi, protože rodič s holí v ruce má autoritu a děti jsou na golfu obvykle hodné a slušné a poslušné.

Lež!

Tak vypadá golf jen v televizi, kde všechno je krásné a všichni jsou zdravě opálení a úspěšní. Jenže my chceme začít hrát golf v Čechách. Máme tu sice jedna z nejstarších hřišť v Evropě – Karlovy Vary 1904, ale bohužel také za sebou období golfového temna – socializmus. Proto je golf u nás starý i nezralý, a tak jednou se setkáte s opravdovými milovníky hry, gentlemany, dámami a legendami a vzápětí se na stejném hřišti potkáte s neuvěřitelným snobem a omezencem.

Je důležité, aby o něm všichni věděli, že hraje golf. On chce, aby se vědělo, že na to má, ona si myslí, že je dost hezká na to, aby si našla na golfu někoho bohatého. Je to móda. Je to boží. Je to „in“.

Takový hráč obvykle moc nehraje a stačí mu (jí) být viděn s golfovými holemi o víkendu, jak je nakládá a vykládá z auta. Po nějaké době ho golf přestane bavit a jeho téměř nepoužité hole skončí v bazaru nebo na burze. Obvykle dobrá koupě.

Jdeme na hřiště, ne?

No, opatrně. Protože v České republice je golfových hřišť dost, dokonce nejvíce ze všech bývalých socialistických zemí, nebude problém vybrat si a zákonitě jako první každého napadnou neznámější hřiště jako třeba Karlštejn nebo hřiště v Karlových Varech, Mariánských Lázních nebo u Konopiště. Ano, to jsou známá jména, ikony českého golfu, nicméně pro začátek je to trochu moc. Napadlo by vás jít si zkoušet tenis na Štvanici?! Asi ne, takže musíme přece jen nějak začít. Na tenisu je to o zeď, na golfu je to od podložky.

Pěkně od podložky

Podložka je podložkou doslova. Je plastová a odpalují se z ní míče stejně, jako se odpalují později z trávy. Podložka zajistí, že naše první údery neničí hřiště a vaši psychiku dříve, než je třeba. Ono to totiž z podložky jde líp. A můžeme trénovat a trénovat. Samozřejmě míče musí mít také kam létat, takže potřebujeme před sebou volný cvičný prostor. Takovému golfovému zařízení se říká driving range – tady se golf učí, hráči trénují, ladí formu, připravují se ke hře. Kromě velké plochy a řady odpališť jsou zde většinou k dispozici tréninkové greeny na cvičení závěrečných úderů do jamky – puttů a tréninkové prostory na nácvik krátké hry.

Pro začátek stačí chtít

Přijdete-li na kterýkoli driving range v ČR, obsluha vám za mírný poplatek půjčí hůl, zaplatíte si určitý počet míčů, které chcete odehrát, a můžete se poprvé postavit na svou rohož. Pokud neohrozíte nikoho kolem, můžete v podstatě dělat cokoli. Můžete zkoušet údery a pohyby okoukané z televize, pozorovat ostatní na odpališti a zkoušet je napodobit nebo si zaplatit rady trenéra, kterých je na drivingu většinou několik. A pak odpalovat a odpalovat. A k vašemu překvapení to nebude vůbec drahé. Také si můžete vyhledat některý z kurzů golfu a absolvovat ukázkovou lekci nebo se přímo do kurzu přihlásit.

A jste v tom

Pokud se vám na driving range líbilo, pokud vás ukázková lekce v kurzu golfu uspokojila, jste pravděpodobně v tom. Nastane období budování vaší golfové osobnosti, identity, vzniku herních návyků i zlozvyků, období nikdy nekončícího pátrání po tom, proč to letělo doprava (doleva), když to mělo letět rovně!