Když má investor jasno v tom, co ve svém domě určitě nechce a v ostatním dopřeje prostor prozíravému architektovi, výsledek stojí zato. Může se zrodit stylově nepřehlédnutelný dům, který však zároveň působí neokázale, poměřujete-li jej jedno i víceposchoďovými novostavbami bizarních tvarů, jimiž se to v příměstských satelitech jen hemží. Za takovým domem ve stylu elegantního bungalovu jsme se vypravili na Moravu.
Dobře vidět, ale nebýt viděn – téměř jako podle odvěké zásady vojenských průzkumníků je do terénu umístěn rozložitý dům manželů Pospíšilových navržený architektem Milanem Kuželou. Pokud k domu jedete po hlavní silnici od Zlína, nespatříte ho vůbec, přestože je vlastně v úrovni pod ní. Kryje jej zástavba jiných domů a skrývají ho i terénní nerovnosti. Dokonce i z příjezdové komunikace, která vede přímo podél parcely, z něj zahlédnete pouze trojici různě vysokých střech. Parcela nepravidelných tvarů s plochou přes 1000 m2, na níž se dům nachází, je totiž v prudkém svahu. Dům včetně bazénu i dvougaráže je však umístěný na zpevněné rovné ploše.
„Pozemek nebyl pro stavbu tohoto typu domu optimální, takže jsme museli přikročit k náročným terénním úpravám: udělaly se opěrné zídky pro podchycení svažitého terénu, který má převýšení téměř deset metrů,“ vysvětluje Ing. arch. Kužela. „Výborné bylo, že pan architekt myslel i na zdánlivé detaily, například aby se téměř veškerá zemina z terénních úprav hned využila při budování rovné plochy,“ dodává spokojená spolumajitelka Lenka Pospíšilová.
V zeleni s městem na dlani
Pozemek má díky sklonu přednost, kterou každý ocení ve chvíli, když stane na terase u vstupních dveří. Výhled je odtud přímo excelentní – zelené kopce, kam oko dohlédne, a mezi dvěma z trojice ještě ne příliš vzrostlých borovic na zahradě v dálce Zlín jako dlani. „Zhruba tři roky jsme jezdili a hledali místo s parcelou, kde bychom si nechali postavit dům podle našich představ. Po desetiletém bydlení v paneláku jsme chtěli žít v zeleni, ale zároveň na dosah města,“ svěřuje se spolumajitelka.
Atraktivita parcely v členitém terénu zastínila i jeden její nedostatek: přímo nad ní vedly dráty vysokého napětí. Definitivní rozhodnutí o koupi pozemku tedy padlo až poté, co se investorovi dostalo ujištění, že žádosti o přeložení vedení bude vyhověno. „Samozřejmě, že takový zásah zatíží rozpočet. V daném případě ale místo chytilo stavebníky za srdce natolik, že jim prostě stálo i za tyto těžkosti,“ říká architekt.
Konkurz na autora projektu
S obdobnou pečlivostí a zacíleností, s jakou si stavebníci volili stavební parcelu, vybírali i tvůrce projektu. V zimě roku 2006 oslovili manželé Pospíšilovi trojici architektů s tím, aby jim pro zvolený pozemek vyhotovili studii. Zadání znělo pro všechny stejně: nižší dům bez schodů s kuchyní propojenou s obývacím pokojem, s dostatkem úložných prostor a se dvěma základními zónami. Jedna, která by dopřávala soukromí rodičům, a druhá, jež by sloužila jako zázemí pro dvě děti. Součástí domu měla být i garáž uzpůsobená tak, aby se z auta do obytné části dalo projít suchou nohou.
„Pospíšilovi jsou v mé praxi jedni z mála investorů, kteří měli celkem jasnou představu o celkové koncepci stavby. Nebylo úplně snadné dostát jejich požadavku, aby vše bylo na jedné úrovni, ale vnímal jsem zadání i jako výzvu, protože východisko se dá najít téměř vždy,“ říká vítěz mini tendru Ing. arch. Milan Kužela.
Projekt je dialog
Každému jeho výsostné teritorium
Lenka Pospíšilová (L. P.): V rodině jsme měli i zkušenost, kdy si mladík vodil slečnu do pokojíku, který sousedil s ložnicí rodičů, což nedělalo dobrotu. Proto jsme stáli o dvě zóny – jednu pro rodiče a druhou pro obě děti. Teď, když jsou ještě malé, je to možná náročnější, ale až budou v pubertě, nejspíš všichni oceníme, že má každý své soukromí.
Milan Kužela (M. K.): Při situování domu na pozemek a vytváření dispozice jsem využili ideální orientace pozemku vůči světovým stranám. Pozemek je svažitý směrem k jihozápadu, proto je dům situován tak, aby většina obytných místností využívala sluníčka i příjemného denního světla a dopřávala výhledy do okolí. Jedinou místností bez krásného výhledu je ložnice rodičů. Ale v noci si výhledy ani světlo příliš neužijete, a proto jsme ji spolu se šatnou a koupelnou rodičů orientovali na severovýchod. Zóna obou dětských pokojů i pokoje pro hosty je na opačné, jihozápadní straně domu. Děti tráví v pokoji hodně času i přes den, a tak si výhledy a denní světlo taky víc užijí. Totéž platí o obývacím pokoji spojeném s jídelním koutem a kuchyní. Tento prostor je velkoryse prosvětlen francouzskými okny a využívá i horního prosvětlení, které umožňuje zvolená koncepce střechy.
Děti i rodiče mají svá výsostná teritoria na opačných koncích domu, zatímco WC pro hosty, koupelna dětí, jejich šatna i veškeré technické zázemí objektu včetně pracovny jsou oddělené chodbou na jeho severní straně. Na osvětlení chodby uvnitř dispozice bylo využito světlovodu.
Cesta jablkem sváru
L. P.: Předpokládali jsme, že cesta ke garážím se napojí na příjezdovou komunikaci přímo, tedy v nejkratší možné vzdálenosti. K tomu bylo nezbytné, aby majitel sousedního objektu souhlasil s krátkým průjezdem přes svůj pozemek. To se ale k naší velké lítosti nestalo…
M. K.: Garáž jsem proto musel v projektu přeorientovat tak, aby vjezd do ní nebyl z východní, nýbrž z jižní strany. S příjezdovou komunikací ji spojuje zhruba sedmdesátimetrová cesta, která vede ne zrovna optimálně přes celou zahradu a překonává tak velký výškový rozdíl mezi úrovní objektu a vjezdem na pozemek.
Komfort a schody se nesnesou
L. P.: Už v domě rodičů jsem zažila, kolik schodů obnáší dvoupatrový dům. Pamatuji i situaci, kdy byl švagr dočasně po úrazu nepohyblivý a měl problém kamkoliv se doma dostat. A do třetice: v paneláku jsme bydleli ve čtvrtém patře bez výtahu, což bylo přesně 56 schodů. To nás utvrdilo v názoru, že řešení bez schodů je jediné správné.
M. K.: Když jsem se potýkal s problémem konfigurace pozemku a požadavkem na jednoúrovňový dům, velmi mi pomohl digitální model terénu. Pomocí virtuálních odřezů jsem optimalizoval terénní úpravy tak, abych měl vyváženou bilanci zeminy a aby to, co odtěžíme, bylo využito k dorovnání terénu před objektem. Snažil jsem se také vytvořit před jižní částí objektu pokud možno co největší obytnou terasu. Ta je spádována směrem k domu, což ji při pohledu z interiéru opticky prodlužuje.
Zjevný šarm lícové cihly
L. P.: Výběr stavebního materiálu jsme nechali na odbornících, ale věděli jsme, že vnější plášť domu by se nám nejvíc líbil z nadčasových cihel, o jejichž údržbu se vlastně ani není potřeba moc starat.
M. K.: Osobně preferuji poctivý keramický materiál. Proto jsem pro obvodové stěny zvolil kompletní stavební systém, který má značka Wienerberger velmi propracovaný a mám s ním tu nejlepší zkušenost. I díky tomuto zdivu dosahuje dům v zimě výborných tepelně-izolačních vlastností. V místnostech je podlahové topení posílené radiátory, ale ve spacích místnostech je rodina během zimy ještě ani jednou nevyužila. Naproti tomu i v parném létě napomáhá zvolený materiál k tomu, aby si interiéry držely velmi příjemné klima a rozvody připravené pro klimatizaci zůstávají nevyužity. Z vnější strany je stěna obložena elegantními lícovými cihlami Terca Klinker. Cihly pro lícové zdivo se řezaly na poloviny a používaly se na vnější obklady.
Strop málem až u nebe
L. P.: Téměř všichni známí při vstupu do obýváku řeší strop, přesněji střešní okna v kuchyňské části, která jsou 7 metrů nad podlahou. ‚Jak je budeš umývat?‘ ptají se. A já se musím smát. Okna totiž zčásti kryje přesah střechy, takže je stačí umýt jednou za půl roku a k tomu si objednáme službu s výsuvnou plošinou, která je s prací hotová během hodiny. Ale nezapírám, že když jsme výšku stropu viděli v reálu poprvé, šok to byl – do té doby jsme měli stropy nejvýš v úrovni 2,65 metru nad podlahou. Panu architektovi jsme ale i v této věci naprosto důvěřovali.
M. K.: Otevřený prostor a jeho velkorysý objem navozuje stabilitu vnitřního prostředí, a to nejen pocitovou, ale co se týče kvality vnitřního klimatu a vzduchu. Horní, bazilikální přisvícení hraje v kuchyňské části nesmírně důležitou roli, neboť bez něj by tato část bytu měla zastřenější atmosféru. Měl jsem připravenu i náhradní variantu pro případ, že by investor výšku stropů těžko nesl – sádrokartony a světlovody, ale naštěstí ke slovu přijít nemusely…
Co je psáno, to je dáno
L. P.: Manželův tatínek má stavební firmu, a tak jsme zvažovali, že bychom stavbu zadali právě jí. Nakonec jsme se ale v zájmu zachování dobrých rodinných vztahů rozhodli, že tchán bude působit pouze jako stavební dozor. Realizaci nám nacenilo pět firem – zvolili jsme firmu Valentík z Otrokovic. Spolupráce s nimi byla dobrá, jeden z mála infarktových stavů nastal v případě posuvných dveří, jimiž se vstupuje z chodby u zádveří do kuchyně a obýváku. Firma napřed namontovala pouzdro na dveře s šířkou 90 cm. Jenže vstupovat takovými dveřmi do prostoru, který má plochu přes 70 m2, to je jako procházet myší dírou. A ačkoliv pan stavbyvedoucí tvrdil, že dveře šíře 120 cm tam přijít nemohou, dnes tam přesně takové jsou a moc si je pochvalujeme.
M. K.: Vyhotovil jsem pro stavbu i realizační projekt, který sice není povinný, ale je užitečný k tomu, aby stavební firma přesně věděla, co má dělat, a nevznikal prostor pro nežádoucí improvizace. Vynikající taky bylo, že se majitelé živě zajímali o projektový i stavební proces, chodili na stavbu téměř denně a její postup bedlivě sledoval. Mimo to si paní Pospíšilová v jednoduchém programu modelovala jednotlivé místnosti a osazovala je nábytkem, což podstatně zlepšilo orientaci investora v prostoru objektu. Ostatně dokládá to i fakt, že při realizaci se nemuselo nic bourat.
Bazénu sluší diskrétnost
L. P.: V první chvíli jsme měli za to, že výhled z obýváku na tyrkysově modrou hladinu bazénu hned před jeho okny by měl svoje kouzlo. V půdorysech je tak bazén i zakreslený. Postupně jsme ale dospěli k tomu, že u bazénu a na terase řádící děti by přes léto vnášely neklid i do obytné zóny, a tak jsme bazén posunuli do diskrétnější části zahrady. Děti ho teď mají ze svých pokojů blíž.
M. K.: Od umístění bazénu podle původních plánů jsme museli upustit taky proto, že nám nevycházel z hlediska terénních úprav – založit bazén na navážce by byl nesmysl. Investoři navíc po určité době dospěli k názoru, že raději než modrou uvidí před domem zelenou a zatoužili i po možnosti klidného posezení přímo na terase.
Rostislav Zeman (autor pracuje v redakci Marianne Bydlení)
Foto: Robert Virt
Autor: Redakce REAL-CITY
